Ortostatická hypotenze
Častým problémem, který denně řeší personál spinálních jednotek, jsou symptomy ortostatické hypotenze (OH), a to především při prvních změnách polohy těla pacienta po úrazu míchy. Tento problém se týká 73,6 % pacientů po postižení míchy – jedná se tedy o fenomén společný většině těchto pacientů[1]. Někteří paraplegici tyto potíže evidují ojediněle, jiní pouze krátkou dobu po úrazu. Závažným faktem je, že zejména pacienti s krční míšní lézí se s příznaky ortostatické hypotenze potýkají denně, což výrazně zhoršuje kvalitu jejich života.
Ortostatická hypotenze představuje komplikovaný klinický stav, který vážně zhoršuje kvalitu života pacientů s míšní lézi a je obtížné ji řešit[2]. Může přispívat k druhotným zdravotním komplikacím z inaktivity a vést k dlouhodobému pobytu na lůžku, zhoršovat funkční schopnosti pro zvládnutí běžných denních aktivit, přispívat k snížené koncentraci ve škole a sníženému pracovnímu výkonu v zaměstnání, a tím snižovat soběstačnost pacienta a také jeho finanční nezávislost[3].
Rozvoj zůstatkového funkčního motorického potenciálu závisí od stavu kardiovaskulárního systému, který je za normálních okolností neustále pod dohledem strategicky rozmístěných receptorů a díky tomu je jemně regulován. Nedílnou součástí této regulace zajištující rovnováhu v organizmu je autonomní nervový systém. Výzkum této regulační oblasti je v zahraničí v značném pokroku. V České a Slovenské republice se jim zabývá žalostně málo teamů, resp. s důrazem na problematiku míšních lézí. Obnova motorického potenciálu, pokroky v rehabilitačním plánu, celkově zvládání aktivit denního života na vozíku či primární biologické potřeby, sportovní výkony a klasifikace handicapovaných sportovců je ovlivněna mírou postižení neuro-anatomických struktur míšních segmentů a také výrazně změněna zásahem do autonomního nervového systému.
Vyjádření závažnosti zkoumané problematiky a subjektivní vnímání oběhových potíží v zátěžové situaci nejlépe vyjádří citace jednoho z pacientů:
„ Na co mi je luxusní auto, když mám prázdnou nádrž?“
Snížená hodnota krevního tlaku a neadekvátní kardiovaskulární odezva na fyzickou zátěž[4] je důvodem, proč se vrcholový paralympijský sport potýká s „boostingem“. Tento mechanismus vylepšení zdatnosti u pacientů s SCI nad Th6 je zprostředkován nociceptivním podrážděním či jiným podrážděním pod úrovní léze, kdy v důsledku volně vzniklé autonomní dysreflexie[5] dochází k prudkému vzestupu krevního tlaku a eliminují se symptomy ortostatické hypotenze, poškozené termoregulace[6]. Tenhle prudký vzestup krevního tlaku muže být život ohrožující (vedoucí k srdečním příhodám, či CMP) a proto byl v roce 2004 zařazen Anti-Dopingovou-Agenturou do seznamu zakázaných metod.
Katarína Ondrušová, Mgr.
[1] Illman I, Stiller K, Williams M. The prevalence of orthostatic hypotension during physiotherapy treatment in patients with an acute spinal cord injury. Spinal Cord 2000; 38: 741–747.
[2] Claydon VE, Steeves JD, Krassioukov A. Orthostatic hypotension following spinal cord injury: understanding clinical pathophysiology. Spinal Cord 2006; 44: 341–351.
[3] Chao CYL, Cheing GLY. Orthostatic hypotension for people with spinal cord injuries. Hong Kong Physiotherapy Journal 2008; 26: 51-58.
[4] Claydon VE, Steeves JD, Krassioukov A. Orthostatic hypotension following spinal cord injury:understanding clinical pathophysiology. 2006. Spinal Cord Nr. 44, p. 341–351
[5] Shergill I. S, Arya M., Hamid R. , Khastgir J., et al. The importance of autonomic dysreflexia to the urologist. 2004. In BJU Int. 93, p.923–926.
[6] Laird A. S. , Carrive P., Waite P. M. E. Cardiovascular and temperature changes in spinal cord injured rats at rest and during autonomic dysreflexia. 2006, In Journal of Physiology Nr. 577.2, p 539-548.
OHODNOĎTE ČLÁNOK: